Princ z Persie: Písky času (2010)

Hlavní hrdina, Dastan (Jake Gyllenhaal), adoptivní syn perského vládce, patří mezi ty méně zodpovědné z trojice bratrů, ale zároveň ty nejvěrnější. Všichni žijí v harmonii a očekávání toho, až převezme nejstarší Tús žezlo po svém otci. Vše se ovšem zkomplikuje poté, co perská armáda, hlavně díky Dastanovi, dobude svaté město Alamút a mezi kořistí se objeví i podivná dýka, na níž až příliš záleží Tamině (Gemma Arterton), princezně dobytého města. Z jejího (vynuceného) sňatku s Túsem ovšem sejde ve chvíli, kdy je starý král zavražděn a ze zločinu je obviněn Dastan, který okamžitě bere své nevinné nohy na ramena a prchá i s Taminou. Začíná honba za uprchlým princem a pro něj pro změnu honba za pravým vrahem. A pro Taminu honba za dýkou, která umí manipulovat s časem. Pokud se vám zdá tato zápletka trochu krkolomná, máte pravdu. Teoreticky funguje na papíře, ale když ji na vás Newell vychrlí během dvaceti minut, nestíháte vstřebávat kdo chce co a kdo má koho rád či nerad. A během toho ještě stihne přijít na scénu druhý bratr, strýc, manažer pštrosích závodů a dojde k dobytí jednoho města. Princ z Persie: Písky času je prostě hektický film a je třeba si na jeho tempo zvyknout. Jelikož vychází z novodobého pojetí hry, Dastan neustále někde skáče, provádí akrobatické kousky a obecně odmítne udělat pár kroků po zemi. Nicméně úvodní sekvence slouží Newellovi ke cti, protože jí vystřihuje poctu hře. Bohužel, postupem času zapomíná, že hru nelze na plátno převést doslovně a uprostřed vší té akce je také potřeba trochu mluvit a nechat aktéry i diváky odpočinout.

Princ z Persie je tak trochu slepičkou shánějící pomoc kohoutkovi. Dastan se neustále někam s Taminou žene, neustále je někdo pronásleduje, neustále na ně někdo útočí. A tady Newell poprvé vážně klopýtá. Samotná akce totiž není nijak dech beroucí a vzhledem k tomu, jaký potenciál všechna ta akrobacie skýtá, jde skorem o svatokrádež. Kamera je rozklepaná, většinu času rozmazaná a tak si nějakou choreografii soubojů neužijete. Jelikož chce Disney širokou přístupnost, akční scény jsou hodně omezeny a krve se ve filmu nedořežete. Je skoro k naštvání sledovat jak Dastan šermuje dvěma meči a do toho se snaží akčně pobíhat po stěnách a vlastně nevidět jediný detail, protože Newell neví, zda být realistický a nebo stylový (druhá volba je u Prince z Persie správná). K čemu je představení Asasínů (film si s historií hlavu nedělá a plácá páté přes deváté, ale to prostě patří k princovské stylizaci a bylo by nefér jej za to plísnit), když si souboje s nimi pořádně neužijete? Když už dojde na vysloveně ikonické scény jako je souboj dvou vrhačů nožů, Newell neví co s hudbou, utápí se ve zpomalovačkách a polovinu potenciálu promrhá. Navíc kvůli zběsilému klopýtání vpřed nestíhá představovat postavy a již zmíněný lotřík a pořadatel ilegálních pštrosích závodů v podání Alfreda Moliny nepůsobí jako vhodná komická postavička, ale jako nadbytečný otrava.

Vše tak stojí na neustálém a poměrně sympatickém špičkování Dastana s Taminou. Tady má ovšem jasně navrch Gemma Arterton se svým britským stylem, proti němuž nemá občas překvapivě toporný Gyllenhaal šanci. Jemu trochu škodí fakt, že je Dastan koncipován trochu jako člověk moderní doby. Nicméně ačkoliv by se z předchozích řádků zdálo, že je Princ z Persie špatným filmem, není tomu tak. Je jen silně nevyrovnaným a člověka mrzí to množství nenaplněného potenciálu. Režisér si prostě neuvědomil, že méně je někdy více a i když točí akční oddechový blockbuster, může se v něm také dít něco neakčního. Po čase totiž už není všechno to skákání a šermování moc zábavné. Ve výsledku se k divákovi dostává film, který jej docela pobaví, na hodinky se podívá maximálně jednou během jeho stopáže a nebude se bát vzít na něj i své ratolesti. Ale stejně tak den po návštěvě kina pravděpodobně na Prince z Persie ani nevzpomenete. Maximálně jako na snímek, který se mohl přiblížit Pirátům z Karibiku a nezvládl to. A nenaplněný potenciál vždy bolí.